Priessnitz léčitel
4.7/5
V knižní brožurce najdete shrnutí spousty zajímavých informací o inspirativní životní cestě Vincenze Priessnitze.
Více- Životní moudra Vincenze Priessnitze
- Přístup a zásady VP
- Inspirace k přírodní léčbě
- Historické poznatky
Popis produktu
V brožurce najdete shrnutí spousty zajímavých informací o inspirativní životní cestě Vincenze Priessnitze. A také o tom, čím je nám užitečný až do současnosti jako otec novodobé moderní přírodní léčby. Jako prostý člověk a zároveň osobnost, která do Jeseníku přiváděla obyčejné lidi, ale i příslušníky evropských šlechtických rodů, významné umělce, lékaře, z celého starého kontinentu.
Seznámíte se s tím, jak Priessnitz přistupoval k člověku, s jeho životními moudry, které po přečtení můžete uplatnit v životě.
Motivací vzniku a sepsání této brožurky bylo zachytit a předat ty nedůležitější informace každému zákazníkovi se zájmem o používání osvědčené metody V. Priessnitze.
Krátká ukázka:
Priessnitz neléčil nemoc, ale celého člověka, komplexně jej „přelaďoval",
což někdy trvalo týdny a měsíce:
„Nemáme za úkol léčit nemoc, nýbrž nemocného, jeho životní funkce, jeho vůli, činnost jeho orgánů, jeho vylučovací schopnosti a schopnost tvorby. Protože u různých pacientů se stejným onemocněním jsou tyto skutečnosti zásadně odlišné, je také zásadně odlišná i léčba."
Připomíná nám to něco z přítomnosti? Co třeba rysy celostní medicíny? A jak byla Priessnitzova léčba komplexní, tak univerzální jsou přírodní prostředky, jež mu k léčbě sloužily: voda při jejím všestranném vnějším i vnitřním použití, stejně vzduch, sluneční lázně, pohyb, resp. procházky pacientův horské krajině, často na boso či v rose, a také fyzická práce, ať už šlo o řezání a štípání dřeva, mlácení obilí, odklízení sněhu. Dá se hovořit o pracovní terapii.
Tradují se Priessnitzova slova: „Kdybych neměl vodu, léčil bych vzduchem!"
Priessnitz zavedl do své léčby vstupní pohovor s pacientem. Pozoroval jeho celkové vzezření, chování, pohyby, řeč, obličej. Naslouchal vyprávění, třeba i rozvláčnému, a jen zřídka je přerušil otázkou.
Cestu, která vede k uzdravení, viděl Priessnitz v životní síle, jež je dosud v organismu nemocného. Zdůrazňoval opatrný přístup, aby se zpočátku nezasáhlo příliš silně a životní síla by nestačila. Od pacienta, kterého vzal do léčení, vyžadoval vůli, sebekázeň a aktivní svépomoc; říkal tomu charakter:
„Příroda nezná milost ani ústupek. K vodoléčbě patří charakter. Kdo žádný charakter nemá nebo svůj slabý nechce posílit, ten ať se vodoléčbě raději vyhne." „Je-li někdo postižen nemocí, lékař mu může pouze poradit, pomoci si musí každý sám."
Celou knižní brožuru si můžete stáhnout zde