Následující stránky obsahují popis života muže, kterého toto století právem počítá mezi své mimořádné jevy. Jsou pomníkem lásky, vděku a pravdy. Při tomto líčení jsem měl na zřeteli svět čtenářů obecně, avšak přitom ještě zvláště přátele a ctitele zemřelého. To bude pro mnohé žádoucí a vítané, což se jiným může jevit jako bezvýznamné.

Má veliká úcta k Priessnitzovi má svůj důvod v mém pojetí dějin našeho pokolení. Dle mého názoru mají totiž jednotlivé osobnosti v různých periodách dějin své zvláštní poslání. Takovou osobností je pro mne Priessnitz. Jeho poslání se zjevně vztahovalo k znovuzrození tělesně chátrajícího člověka. Kromě toho spočívalo v charakteru onoho muže tolik ušlechtilého a krásně lidského, že se člověk při bližším poznání cítí být k němu láskyplně přitahován. Mnohá místa v knize vyvolají v určitých kruzích vzrušení. Tak např. Priesssnitzův názor na očkování. Co je o tomto předmětu uvedeno odmítám jakoukoliv polemiku. Svědomitost životopisce a zájem o lidstvo mne zavazuje, abych o tom, co jsem se dozvěděl, dokázal veřejnost informovat. Hlas lékařů, kteří nepokrytě vyjadřují své námitky proti zdraví prospěšnému účinku očkování, získávají zvláštní váhu přístupem jedné světoznámé lékařské autority. Pokud se týká finančních nákladů, je zde dostatečný důvod, aby se provedl vážný vědecký průzkum tohoto předmětu a došlo k projednání ve společnosti. Prameny, ze kterých byly čerpány údaje pro následující popis života, jsou vedle mých vlastních poznatků a zkušeností i lákavé příspěvky jiných a přicházely ke mně cestou ústního nebo písemného sdělení.

Mnohé, o čem je v knize řeč jsem sám slyšel a zažil, neboť jsem po několik let pokaždé po řadu týdnů prodléval na Granfenberku a při styku s Priessnitzem jsem požíval jeho zvláštní důvěry.

O mnoho věcech, o kterých by jinak pomlčel, se vyjadřoval přede mnou. Příběh vzniku granfenberského léčebného postupu je zde vylíčen téměř doslovně tak, jak jsem jej slyšel z úst svého nezapomenutelného přítele. Něco z toho sdělil v různých chvílích jednotlivcům, avšak v souvislosti – jak to sám prohlásil – vyprávěl pouze mně samotnému. Bohatý materiál se ke mně dostal prostřednictvím paní Sofie von Ujházy, nejstarší dcery zesnulého, a pana zemského rady Adelberta Sonnera. Konečně děkuji panu pokladnímu radovi Friedrichu Mullerovi, panu hraběti Carracciolovi, paní Sponnerové, panu baronovi Karlu Walterskirchenovi, slečně Kramerové a jiným za jejich ústní nebo písemná sdělení. Připojený portrét je nakreslen dle mramorové busty, kterou zhotovil profesor Bissen z Kodaně. Předvádí nám zdařilým způsobem rysy čtyřicetiletého Priessnitze.

Vídeň, 14. Února 1852

Selinger

Více podobných článků a informací o zábalech na e-shopu www.mamavis.cz